PÉČE O JEŽKA

Bydlení

K chovu ježků jsou nejvhodnější umělohmotné boxy o minimálních rozměrech 90 x 45 cm, dají se však použít i skleněná terária, které působí i jako dekorace v bytě, jsou ale náročnější na údržbu. Klece vhodné nejsou – ježek nesmí být v průvanu. Při snaze lézt po vodorovných drátcích se může i poranit. Podlaha ubikace musí být z pevného materiálu. Doporučuje se vhodné zabezpečení, neboť ježek dokáže snadno utéct a najít jej pak v bytě bývá značně problematické. Ubikace musí být umístěna v místnosti s teplotou 22–26°C. Pokud je teplota nižší, musí mít ubikace samostatné vyhřívání. Ježek nesmí být v průvanu, nesmí se však ani zapařit.

Ježky se doporučuje chovat samostatně. Opačná pohlaví se k sobě dávají pouze po dobu páření.  

Jako podestýlku používáme bezprašné hobliny, silnější látkovou podložku atd., nejlépe však Asan. Dřevěné peletky doporučovány nejsou, neboť mohou způsobit otlaky. Seno není doporučováno ani do domečku, jelikož může způsobit zaškrcení končetiny. Podestýlku sypeme asi ve 2 cm vrstvě po celém dně.

Na krmivo a vodu používáme nejlépe těžké keramické misky se zahnutým okrajem směrem dovnitř. Krmivo z nich tak lehce nevypadává ven a neuteče z nich rovněž ani živý červ. Na mokrou (např. maso, vajíčka, namočené granule) a suchou potravu (neupravené granule) se doporučuje používat dvojích misek. Použití napáječek je diskutabilní, protože si občas ježek o kovový konec poškodí chrup.

Do ubikace je nutno umístit i úkryt (domeček) pro klidný a nerušený spánek ježka. Domečky mohou být vyrobeny ze dřeva, z krabice od bot, či z uměléhmoty (snadná údržba); jako úkryt mohou však ježečkovi posloužit také různé čepice či látkové pytlíky. U nich je však nutné dávat pozor na nitě, aby se ježkovi nepřiškrtila noha - hrozila by amputace.

Co se týče záchůdku, jde o věc opět značně individuální. Jsou ježci, kteří budou chodit vykonávat svoji potřebu na jedno místo, někteří však zase znečistí celý box. Není ovšem náročné trus každý den vysbírat a eliminovat tak zápach.

Večer je vhodné nechat ježka volně proběhnout po bytě – pod dozorem, či ve speciální ohrádce. Jelikož není dobré ježka budit násilím, protože by byl stresován, vyčkáme, až se vzbudí sám.

Do ohrádky a boxu je vhodné umístit různé hračky, prolézačky, kolotoč, talíř, papírové trubičky

Ježky není vhodné chovat poblíž krbu (vysoká teplota, oheň, kouř), okna (průvan, přímé slunce), vstupních dveří (vysoké výkyvy teplot, průvan), ani v prádelně (hluk, vysoké teploty, vlhko), ložnici (nízká teplota a rušení vás ze spánku), a v kuchyni (intenzivní výpary z jídel a nenadálý hluk – řinčení nádobí…)

Čištění ubikace je také doporučováno spíše ve večerních hodinách, kdy je ježek již aktivní. K vytření boxu postačí teplá voda a hadr, občas použijeme i dezinfekci. Nezapomeneme umýt ani domeček, kolotoč, hračky a ostatní příslušenství boxu. Misky samozřejmě čistíme denně.

Venkovní výběhy pro ježky nutné nejsou. Pokud ano, tak ježka pouštíme proběhnout až večer, kdy není přímé sluneční světlo, hlídáme jej a máme na paměti, že v trávě může chytnout různé parazity (např. klíště). Zcela volný pohyb se nedoporučuje, protože ježek umí velmi rychle běhat a při setmění by se těžko hledal. Pozor také na kočky, psy… 

Krmení

Hrubým odhadem ježek potřebuje denně 1 – 3 lžíce potravy, což je 70 – 100 kalorií. Pozor na nadváhu, ta je u ježků velmi častá a pozná se neschopností ježka zabalit se do klubíčka. V případě nadváhy však ježkovi neomezujeme množství potravy, spíše mu změníme (pozvolna) jídelníček za méně tučný (výživný) a zvýšíme množství pohybu.

Všechna potrava by měla mít pokojovou teplotu. Pokud ježek dostane příliš studené věci, hrozí mu průjem. Větší množství sušené stravy může způsobit naopak ucpání a perforaci střev s následným úhynem ježka.

Poměrně velkou část krmení, ne však jedinou, tvoří u ježka kočičí granule. Doporučuje se podávat ty nejkvalitnější. Granule můžete zkrmovat suché (nevýhoda - opotřebování chrupu), ale i namočené (nevýhoda - brzké kvašení). Oblíbené značky, dostupné takřka všude, jsou např.  Royal Canin (Babycat, Kitten, Sterilised), Hill´s, Orien, Applaws, Purina Pro Plan…

Druhou a neméně velkou část jídelníčku pak tvoří hmyz mouční červi, cvrčci, zophobasi, švábi, sarančata... Ten je možno zakoupit v různých obchodech, lze se domluvit na pravidelném odběru s chovatelem krmného hmyzu, lze ho objednat na internetu, či si ho množit doma sám.

Občas lze pro zpestření stravy podávat vařené kuřecí maso (bez soli), masové kapsičky s vysokým podílem masa, vařené či smažené vajíčko (bez tuku a soli), mix ovoce a zeleniny (i vařenou - ne však sušenou), Gammarusy (obsahují velké množství soli, pouze jako pamlsek pár kousků), vařenou rýži, či myší holátka (jejich podávání je diskutabilní kvůli obavám chovatelů, že by se samička tak mohla naučit požírat vlastní mláďata)…

Asi jednou za měsíc je vhodné podat kalcium, aby nedošlo k odvápnění kostí.

V neposlední řadě je nutné, aby měl ježek neustále k dispozici dostatek čisté vody.

Ježci by nikdy neměli být krmeni: ořechy, avokádem, cibulí, česnekem, syrovou mrkví, celerem, hrozny i rozinkami, sušeným ovocem, čokoládou, syrovým masem a vajíčkem, citrusovými plody, upravovanými potravinami (smažené, uzeniny, solené…) a mlékem (mléčnými výrobky). Taktéž nepodáváme žádný hmyz a žížaly chycené ve volné přírodě či na zahradě.

Zdraví

Po přivezení nového ježka domů je doporučena měsíční karanténa.

Tento druh ježka přes zimu nehibernuje. Zimní spánek by pro něj byl s největší pravděpodobností smrtelný.

I tento druh ježka je aktivní zejména v noci, přes den spí a nesmí být rušen. Jeho aktivita začíná ve večerních hodinách a je značně individuální. Někteří ježci se budí v době, kdy slyší cinkání misek s potravou (zvyknou si na pravidelný čas), někteří vyčkají a ze svých úkrytů vychází až kolem desáté – jedenácté hodiny, kdy se aktivita v domě zklidní. Někteří proběhají celou noc, někteří jen volně popochází.

V případě nebezpečí se ježek choulí do klubíčka, vrčí a nadskakuje. Nebývá agresivní, nekouše. Pokud ano, stane se to spíše omylem, např. při krmení z ruky nebo při slinění se.

Samečka od samičky poznáme u ježků snadno. Sameček má na bříšku něco jako pupík, což je ve skutečnosti pohlaví. Samička má pohlavní orgán umístěn hned vedle řitního otvoru, u ocásku.

Zcela normálním chováním je slintání na bodliny. Pro toho, kdo toto ještě neviděl, může způsobit tato činnost značný úlek, zda se s ježkem něco vážného neděje. Ježek se při něm celý zkroutí do neskutečné pozice a začne si tzv. „házet slinu na záda“. Je to jeho přirozené chování, při němž se seznamuje s novými pachy.

Přibližně ve 4, 6, 9 a 12-ti týdnech věku dochází ke změně chování ježka k horšímu. Změna chování je způsobena výměnou bodlin, jež je doprovázena intenzivnějším škrabáním a padáním bodlin. Výměna trvá několik dnů až týdnů. I v tuto dobu je nutné brát ježka opatrně do rukou, aby si neodvykl kontaktu. Myslete však na to, že má podrážděnou kůži od nově se prořezávajících bodlin.

Váha ježků je značně individuální a nelze ji jednoznačně specifikovat. Velmi hrubě se pohybuje od 250 do 650 g. Jsou tři linie velikosti ježků: 1. Mini linie (váha do 300 g, problémy s odchovem), 2. Medium linie (váha 350 – 500 g, většina chovaných ježků) a 3. Jumbo linie (váha od 500 g, nezaměňovat s obezitou)

V případě závažnější či akutní zdravotní komplikace se doporučuje okamžitá návštěva veterináře. Pří lehčím problému je možno kontaktovat zkušeného chovatele a požádat jej o radu.

Ježkovi rostou poměrně rychle drápky na nohou (obzvláště na zadních), a proto je třeba jejich zkracování.  K zastřihávání se doporučuje použití kleštiček pro morčata. Pokud ježka střihneme, ránu dezinfikujeme. Pro jednoho může být zastřihávání drápků dosti náročné, proto je lépe provádět stříhání ve dvou s rozespalým ježkem (jeden ježka drží, druhý stříhá), v krajním případě zajít k veterináři.

Nejčastějšími zdravotními problémy jsou: ztráta ostnů (nezaměňovat s výměnou bodlin), šupinatá kůže (může být způsobena suchou kůží, nebo napadením roztoči – léčba u veterináře), potrhané uši, výtok z uší (často od roztočů nebo plísňových infekcí – léčba u veterináře), přehřátí (snížení teploty), snaha o hibernaci (okamžité zahřátí ježka), stres (možný průjem a zvracení), strupovitost (zanícení chlupových folikulů u mláďat – vhodnější léčba s veterinářem), začervení (rozbor trusu u veterináře a popř. následná léčba), obezita (změna jídelníčku, více pohybu), mechanické poranění končetin (v boxu, na nevhodných pomůckách, ale i při volném pobíhání), výtok z očí či nosu, zelená stolice, strnulá chůze (artritida, nedostatek vápníku, velmi vzácně WHS)…

Koupání ježka se nedoporučuje. Ve výjimečných případech (při velkém znečištění) je možné použít k očištění ježka vlažnou vodu a kartáček. Nezbytné je však následné řádné osušení ježka, aby neprochladl.  Oblíbené internetové obrázky, na kterých ježek plave v plné vaně vody (mezi gumovými hračkami, často i s pěnou), jsou ukázkou týrání zvířat.

Odchov

Případný odchov ježka by měl nastat až po nějaké době, kdy se člověk s ježkem řádně seznámí, naučí se o něj pečovat, pochopí jeho chování a potřeby, naučí se určovat barvy, pochopí alespoň základy genetiky… Měl by následovat po pečlivém uvážení, zda se zvládnete o případná mláďata řádně postarat, či se s nimi rozloučit, zda jste schopni zajistit samičce dostatečně rychlou veterinární péči v případě komplikací. Zvažte, zda pro Vás nebude příliš stresující fakt, že spousta samiček svá mláďata neodchová a velmi často je i zabije, či celé sežere. Ježek je kanibal a u prvorodiček jsou tyto problémy poměrně časté. V žádném případě by hlavním důvodem odchovu neměla být mylná vidina finanční zisků…

Samička bývá březí přibližně 35 dnů. V připraveném „hnízdě“ sama porodí v průměru 2 – 6 mláďat. Po narození jsou mláďata slepá a holá. Přibližně do věku šesti týdnů jsou kojena a postupně si zvykají na pevnou stravu. Zhruba v osmi týdnech se od matky oddělují. Samička by neměla mít víc jak dva vrhy ročně, první připouštění probíhá mezi 6 – 12 měsícem věku samičky. Ne dříve, ne později. Samečka je možno využít k chovu od 5 měsíců. Obě pohlaví jsou plodná mnohem dříve, ovšem před brzkým připouštěním se důrazně varuje, a to nejenom z etických důvodů.  

Cestování

Ne všichni ježci snáší cestování stejně dobře. Ze stresu mohou dostat „cestovatelský průjem“. Rozhodně se nedoporučuje cestovat s březí samičkou či maličkými mláďaty.

Při cestování v zimě je nutno ježka pořádně izolovat od chladu a pohyb venku co nejvíce zkrátit.

V létě při cestování hlídáme přehřátí ježka, přímé sluneční světlo, sílu klimatizace.

Ve všech ročních obdobích je samozřejmé, že nenecháme ježka zavřeného někde bez dozoru (např. automobil).

Na převoz ježků používáme nejlépe vystlané (látky, hobliny, Asan…) a odvětrané umělohmotné přepravky či papírové krabice přiměřené velikosti.

Volíme co možná nejrychlejší trasu a neděláme zbytečné prodlevy.